Páté setkání

Cvičení na doma

Co nového jsem se dověděl při sledování stresorů / stresových reakcí, bez zasahování do nich? Jak jsem to prožíval v těle, pocitech, myšlenkách? Zatím jde jen o sledování, ostření mikroskopu, vytvoření prostoru. Vyhněte se tlaku na výsledek, aby „to fungovalo“, přestože všímavost už Vám možná mnohdy pomohla stres v dané situaci snížit.

Meditace v sedě

Společně poprvé cvičíme „dlouhou“ (asi 40 minut) meditaci v sedě, která též bude domácím úkolem.

Při cvičení se vyhněte (resp. si uvědomujte) hodnocení toho, zda vám „jde“ či „nejde“. Úsilí o něco a hodnocení, zda toho dosahujeme, je jeden z velmi silných (často podprahových) autopilotů. Sem patří úvahy jako „měl bych při tom méně myslet“, „musím se víc snažit“. Objevit se můžou i pochyby o sobě („nejde mi to“) či o cvičení samotném („k čemu mi tohle má být?“).

Meditací se též učíme důvěru v to, že všechno důležité (výsledek, poznání sebe, …) přijde samo od sebe, skrze přítomný okamžik, který je zde stále k dispozici pro naši pozornost.

Meditace v sedě

42 min
mp3

Po cvičení se zeptejte sami sebe: Jak šlo všímat si myšlenek jako myšlenek? Bylo možné je vidět přijít a nechat odejít? Byly průběžné instrukce podporou při zacházení s myšlenkami?

Hodnotící myšlenky

Hodnocení situace, které vede ke stresu, se děje velmi rychle. Často se v něm objevují smyčky zpětné vazby, kterých se účastní tělo, pocity i myšlenky (vnímání těla se věnujeme od začátku kurzu, myšlenkám se zvlášť věnujeme dnes, těžké pocity, komunikace a chování budou tématem dalších sezení).

Ve stresu je vnímání „tunelové“, jede podle autopilotů, kde jsou opakující se myšlenkové/hodnotící vzorce. Situace samotná stres nezpůsobuje, jen když se potká s příslušným vyhodnocením. Tatáž situace může být pro jednoho stresem, pro jiného příjemná. Taktéž může stres vniknout z pouhých myšlenek, bez přispění zvenku.

Psychologický výzkum popisuje kontextualitu paměti, kdy se vzpomínky vybavují v podobných situacích. Např. v situaci selhání se vybaví vzpomínky na všechna předchozí selhání, které snadno vedou ke zjednodušenému sebehodnocení, které stres ještě zvýší („nikdy se mi nic nepovede“).

Záludnost autopilota hodnotících myšlenek spočívá v tom, že svým myšlenkám máme tendenci věřit. Meditací se učíme tohoto autopilota oslabovat − tím, že se učíme myšlenky vnímat jako myšlenky, čímž jim kousek po kousku odnímáme jejich čarovnou moc. Trpělivá všímavost (během formální meditace i mimo ni) vede k rozvolňování tohoto sevření, aniž bychom však ztráceli schopnost myslet, je-li třeba; získáváme však svobodu myšlenky následovat nebo nenásledovat.

Cvičení k hodnotícím myšlenkám

Udělejte si následující cvičení. Na společném sezení se dělalo ve dvojicích; doma se můžete alespoň nahrávat a pak si nahrávku pustit.

  1. Odstopujte si 3 minuty. Položte sami sobě nahlas otázku: Kterými myšlenkami si dělám stres a život těžšími? 3 minuty si odpovídejte (můžete však i chvíli mlčet, je-li to přiměřené), dívejte se do sebe, mluvte od srdce a ne od hlavy, o tom, co se právě děje.

  2. Potom si svou nahrávku pusťte. Sledujte přitom, co se ve Vás děje, když se posloucháte.

  3. Během dalších 3 minut si položte tuto otázku: Jaké strategie mám, abych si s těmi myšlenkami poradil(a)?

  4. Pak si poslechněte svou odpověď a sledujte, co se přitom ve Vás děje.

Potom si vezměte pracovní sešit a s tužkou si projděte v sešitu seznam Myšlenky zesilující stres (5.3).

Výsledek je otisk Vašeho života. Jako motivaci pro další cvičení se můžete sami sebe zeptat, zda chcete tyto navyklé myšlenky poslouchat po zbytek svého života, nebo s tím raději něco zkusíte udělat.

Podívejte se také na Pasti mysli, typické vzorce, do kterých se mysl zejména ve stresujících situacích sama chytí a těžko se z nich dostává. Všímavost tu může pomoci.

Závěr

Pročtěte si i ostatní texty v kap. 5 pracovního sešitu. Sub 5.1 je rozepsané domácí cvičení − cvičte každý den, co do sebe vložíte, to dostanete.